Víla větrnka (2012)

AUTOR: LENKA ROŽNOVSKÁ
ILUSTRACE: ANNA ŠMALCOVÁ

Do kapičky rosy na jitrocelovém listu foukl vánek a narodila se víla Větrnka. Černovlasá vílí holčička s borůvkovýma očima pečuje o svou kouzelnou louku a její obyvatele. A protože její tatínek je dobrodruh vítr Větroplach, má i Větrnka kurážné srdce a nikomu neodepře svou pomoc s kapkou kouzla. Vílí příběhy Lenky Rožnovské stejně jako snové ilustrace Anny Šmalcové očarují děti předškolního i mladšího školního věku.

NOVINKY V MÉDIÍCH

11/9/2016

VÍLÍ POVÍDÁNÍ PRO NEJMENŠÍ

O vílách se v pohádkách traduje, že jsou něžné jak kapička rosy. Co když se ale narodí víla, která zdědila po svém otci více kuráže a odvahy než ostatní?

Lence Rožňovské vyšly v loňském roce téměř souběžně v nakladatelství Grada dvě knížky. První z nich, Vojta a Pepík Marcipánek, je prioritně určená jako čtení pro prvňáčky a spíše zaujme chlapce. Ale ani děvčata nepřijdou zkrátka a těšit se mohou z druhého titulu s názvem Víla Větrnka, který se řadí do edice Pohádkové čtení. To se začíná, již docela krátce po svém vzniku, pomalu, ale jistě zaplňovat tituly našich předních autorů.

Víla Větrnka je kouzelným vyprávěním o křehké holčičce, která se narodila na jitrocelovém listu. Její tatínek vítr Větroplach zcela dostává svému jménu. Je to dobrodruh, a tak odvahu, zvědavost, ale i malinko netradiční přístup k životu zdědila i jeho dcerka. Již od narození se lišila od ostatních. Má černé rozježené vlasy a hluboké borůvkové oči. Měsíčkovi, jenž dohlížel na její příchod na svět, se pranic nelíbila. Jenže táta se o svou dcerku dokáže postarat a Větrnka se dostává na louku za třemi potůčky. Zůstává tu, aby se o palouček i s jejími obyvateli starala tak, jak nejlépe dokáže. A protože je velice hodná a nikomu neodepře pomoc, zvířátka ji mají ráda a společně prožívají nejrůznější dobrodružství…

Co zaujme již na první pohled, je celkové zpracování knihy. Ta je na všech stránkách vyvedena ve sladkých odstínech letní louky, provoněné krásnými, na dálku vonícími květinami. Ostatně celé dílo naší přední autorky působí tak, jako by se čtenář ocitl, alespoň na chvilku, v kouzelném snu. Velký podíl na tom mají nepochybně i úžasné ilustrace Anny Šmalcové. Ti čtenáři, kteří již četli jiné knihy z edice Pohádkové čtení a nejen od Lenky Rožňovské, nepochybně tuší, že tituly v této kategorii budou zpracovávány velmi podobně, co se týká efektivních a pozitivně laděných barev, jež na ně budou vyzařovat z každé stránky.

Titul je určen pro děti předškolního a mladšího školního věku a rozhodně jim ho mohu vřele doporučit. Jedná se o krátké pohádky, ve kterých čtenáři najdou příběhy poutavé, psané velmi čtivou formou, jež zaujmou právě ty nejmenší. I přestože se obsah každé z nich vejde na přibližně dvě stránky, mají pro děti zajímavou, i když ne nijak složitou zápletku. Sice se mi zdálo, že některé z příběhů jsou jakoby nedotažené, ale v celkovém pohledu působily pozitivně, snad jen občas s trochu uspěchaným koncem.

Malí školáci knihu mohou využít i k prvnímu samostatnému čtení, neboť věty jsou kratší, obsahují jasně vyjádřená slova a nechybí ani dostatek přímé řeči.

Autorce se podařilo vystihnout i letní atmosféru a zachytit charakterové vlastnosti Větrnky. Při čtení se tak děti mohou velice snadno přenést do světa, kde se sice zlo v určité formě vyskytuje, ale jestliže člověk ví, jak se s ním vypořádat, pak jej nemůže odradit od toho, aby žil vesele, s pozitivním přístupem k životu. Díky Větrnce autorka dětem ukazuje na názorném příkladu, jak bychom se vlastně měli k sobě chovat, aby se náš svět rozzářil v růžových barvách a daleko za sebou zanechal šedivý odstín zloby. Stejně jako v titulu Vojta a Pepík Marcipánek, i zde je pro děti skrytý, výchovný podtext, který jako matka rovněž oceňuji.

Knížku bych doporučila číst s dětmi a v návaznosti na jednotlivé příběhy si pak o dobrodružstvích malé vílí holčičky povídat a to i s přenesením na náš reálný svět.

Dílo Lenky Rožňovské považuji ve své kategorii, pro které je určeno, za velice přínosné, a těším se na další pohádky, jež se objeví v edici Pohádkové čtení…

Zdroj:

(http://www.klubknihomolu.cz/32562/vili-povidani-pro-nejmensi/)

_____________________________________

14/11/2017

ORIGINÁLNÍ VELIKONOCE. ROZKVETLÉ MLSÁNÍ PRO KOLEDNÍKY

Mají vaše děti rády pohádkové bytosti? Vaše holčičky na sebe soukají točící sukničky a tančí po vzoru vílých tanečků? Nejen pro holčičky je určena kniha s názvem Víla Větrnka, kterou napsala dětská spisovatelka Lenka Rožnovská a která vyšla v nakladatelství Grada.

Příběh je vnořen do přírodního prostředí malého paloučku, kde žije víla Větrnka. Jelikož je to dobrosrdečná víla, snaží se pomáhat všem v okolí. K tomu jí pomáhá její tatínek, vítr Větroplach. Netuším, jak se rodí jiné víly, ale Větrnka se narodila v době, kdy byl právě úplněk. Na jitrocelovém lístku se krčila kapička rosy a čekala, až do ní foukne vánek. V tom přiletěl vítr Větroplach, foukl a na svět přišla víla. Větroplach své dceři pomáhá, jak to jen jde. Stačí, aby si na něho dceruška jen vzpomněla, a už je u ní.
Tu jí přinese ztracené boty, list z jasmínu na stavbu skřítkova domečku, nebo přenese vílu k obrovi, který by jinak svou hromotlučskou chůzí zničil vše živé v okolí.

Ukázka z knihy:

Když víla ponořila do studánky konvičku, rak do ní klepetem prostřihl díru.
„Co to děláš!“zlobila se víla, „ teď nemám čím zalévat a květiny uvadnou.“
„Jenomže já bez vody také nemůžu být,“ řekl rak a zamrkal.
„Za všechno může sluníčko. Obléklo si ohnivé šaty, co všechno spálí,“ vzdychla Větrnka.
„Tak mu někdo domluvte, aby se převléklo,“ navrhl rak.
„To nejde, ke sluníčku nikdo nedoletí, já už to zkoušel,“ foukl táta vítr.
Chvíli mlčeli, až pak rak dostal nápad: „Já bych ke sluníčku doletěl, mám pevný krunýř, co mě ochrání. Ale musíte mi pomoci vyrobit létající balon.“
Rak ustřihl Větrnce rukávy. Větrnka je na obou koncích svázala trávou a táta vítr rukávy nafoukl. Rak popadl balony do klepet a začal se vznášet vzhůru.

Celá knížka je rozdělena do kraťoučkých příběhů. To považuji za plus právě pro začínající čtenáře, kteří si takto mohou celou kapitolu přečíst naráz, protože jen málokdy má více jak 2 – 3 stránky textu. Text je navíc tištěn velkým písmem a stránky jsou proloženy obrázky.
Kniha je stavěna na jednoduchosti. Malá víla si poklidně žije na své louce, kde se stará o své květinky a pozoruje život přírody. Některé příběhy na mne při čtení působily velmi jednoduchým dojmem. Určitě by někdy neškodilo příběh maličko rozvést a lépe zpracovat konec příběhu. Ten mi přijde v polovině případů hodně useknutý. Většinou na konci přiletí tatínek vítr, zafouká a vše je rázem vyřešeno. Z pohledu dětského čtenáře to ale na škodu není.

Ilustrace se mi velmi líbí. Dítě na obrázku opravdu rozezná to, co má představovat. Proto je mi malinko záhadou, proč jsou obrázky jakoby rozostřeny, působí rozmazaně. Jistě je to záměr, ale smysl mi unikl, protože jinak se jedná opravdu o krásné obrázky.

Vílu Větrnku bych doporučila rodičům malých dětí, kteří rády čtou dětem třeba před spaním. Což mi přijde vhodné zejména z důvodu laskavých příběhů, bez strašidelných pasáží. Dítěti se po čtení bude jistě klidně usínat. V dnešní době, kdy je strašidelných či přímo nevhodných dětských knih jako máku, jsem ráda za každou takto mile vyvedenou publikaci.