Kdo by chtěl mít za tatínka vítr?

Mají vaše děti rády pohádkové bytosti? Vaše holčičky na sebe soukají točící sukničky a tančí po vzoru vílých tanečků? Nejen pro holčičky je určena kniha s názvem Víla Větrnka, kterou napsala dětská spisovatelka Lenka Rožnovská a která vyšla v nakladatelství Grada.

Příběh je vnořen do přírodního prostředí malého paloučku, kde žije víla Větrnka. Jelikož je to dobrosrdečná víla, snaží se pomáhat všem v okolí. K tomu jí pomáhá její tatínek, vítr Větroplach. Netuším, jak se rodí jiné víly, ale Větrnka se narodila v době, kdy byl právě úplněk. Na jitrocelovém lístku se krčila kapička rosy a čekala, až do ní foukne vánek. V tom přiletěl vítr Větroplach, foukl a na svět přišla víla. Větroplach své dceři pomáhá, jak to jen jde. Stačí, aby si na něho dceruška jen vzpomněla, a už je u ní.
Tu jí přinese ztracené boty, list z jasmínu na stavbu skřítkova domečku, nebo přenese vílu k obrovi, který by jinak svou hromotlučskou chůzí zničil vše živé v okolí.

Ukázka z knihy:

Když víla ponořila do studánky konvičku, rak do ní klepetem prostřihl díru.
„Co to děláš!“zlobila se víla, „ teď nemám čím zalévat a květiny uvadnou.“
„Jenomže já bez vody také nemůžu být,“ řekl rak a zamrkal.
„Za všechno může sluníčko. Obléklo si ohnivé šaty, co všechno spálí,“ vzdychla Větrnka.
„Tak mu někdo domluvte, aby se převléklo,“ navrhl rak.
„To nejde, ke sluníčku nikdo nedoletí, já už to zkoušel,“ foukl táta vítr.
Chvíli mlčeli, až pak rak dostal nápad: „Já bych ke sluníčku doletěl, mám pevný krunýř, co mě ochrání. Ale musíte mi pomoci vyrobit létající balon.“
Rak ustřihl Větrnce rukávy. Větrnka je na obou koncích svázala trávou a táta vítr rukávy nafoukl. Rak popadl balony do klepet a začal se vznášet vzhůru.

Celá knížka je rozdělena do kraťoučkých příběhů. To považuji za plus právě pro začínající čtenáře, kteří si takto mohou celou kapitolu přečíst naráz, protože jen málokdy má více jak 2 – 3 stránky textu. Text je navíc tištěn velkým písmem a stránky jsou proloženy obrázky.
Kniha je stavěna na jednoduchosti. Malá víla si poklidně žije na své louce, kde se stará o své květinky a pozoruje život přírody. Některé příběhy na mne při čtení působily velmi jednoduchým dojmem. Určitě by někdy neškodilo příběh maličko rozvést a lépe zpracovat konec příběhu. Ten mi přijde v polovině případů hodně useknutý. Většinou na konci přiletí tatínek vítr, zafouká a vše je rázem vyřešeno. Z pohledu dětského čtenáře to ale na škodu není.

Ilustrace se mi velmi líbí. Dítě na obrázku opravdu rozezná to, co má představovat. Proto je mi malinko záhadou, proč jsou obrázky jakoby rozostřeny, působí rozmazaně. Jistě je to záměr, ale smysl mi unikl, protože jinak se jedná opravdu o krásné obrázky.

Vílu Větrnku bych doporučila rodičům malých dětí, kteří rády čtou dětem třeba před spaním. Což mi přijde vhodné zejména z důvodu laskavých příběhů, bez strašidelných pasáží. Dítěti se po čtení bude jistě klidně usínat. V dnešní době, kdy je strašidelných či přímo nevhodných dětských knih jako máku, jsem ráda za každou takto mile vyvedenou publikaci.

Zdroj:

(http://www.vasedeti.cz/inspirace/knihy-pro-deti-inspirace/kdo-by-chtel-mit-za-tatinka-vitr/)